http://hlineckespolco.rajce.net/Carodky_2007/?iframe=1
Blížil se konec dubna a my „mladí a neklidní“ jsme se sešli, abychom spolu s dětmi netradičně pojali slavení čarodějnic. Drželi jsme se oblíbeného a osvědčeného programu: V 17 hodin jsme v našem kostele slavili mši svatou, kterou sloužil pater Ladislav Hojný. Mše byla doprovázena zpěvem zpěváků všeho věku i vzrůstu, hrály dvě elektrické kytary, jedna baskytara a samozřejmě ostatní rytmické nástroje. Do přípravy liturgie se zapojily i děti - četly přímluvy a nesly dary, zatímco my starší jsme se postarali o čtení a žalm. Na konec mše pater ohlásil, že v 18 hodin začíná velký Boj o řád Zlaté čarodějnice. Čas, jinak potřebný pro poslední přípravy organizátorů, děti strávily hraním fotbalu, vybíjené nebo Twisterem. A pak už to vypuklo. Děti se pod vedením čarodějů Monči a Jendy, kteří měli naprosto perfektní kostýmy, rozdělily do skupinek vesmírných cestovatelů. Na začátek si děti musely vyrobit kouzelné koště, aby mohly začít svou cestovatelskou misi po planetách. Mezitím už spolčáci čekali na svých stanovištích, jednotlivých planetách, s všemožnými úkoly pro děti. A když neměli své stanoviště, tak třeba běhali s dětmi a nebo s foťákem. Na začátku cesty se děti vydaly na cestu podle mapky vesmíru a začaly cestovat po planetách. Na Merkuru byli Zdenda, Lucka a Lída Sádovské. s kamarádkou a vyzkoušeli všechny lidské smysly našich cestovatelů. Na Venuši děti čekala Miri s úkoly na paměť, slovní zásobu a cizí jazyk, což byl snad nejtěžší úkol pro děti. Na Zemi Liduš vyzkoušela schopnost cestovatelů přežít i v těch nejkrutějších podmínkách. Petr na Marsu motivoval cestovatele k pohybu, skákání panáka a zkoušel jejich hbitost. Na Jupiteru byli na již vydováděné děti připraveni Pavel a Markét, kteří měli zajímavou zkoušku navigace. Saturn obýval Jenda a prakticky zde seznamoval cestovatele s taji ohledně oběhu v lidském těle a tzv. 3T - teplota, tep a tlak. Na Uranu se usadila Monča, která vsadila na chuť cestovatelů a zkoušela je, zda se zavázanýma očima od sebe rozeznají sladké, kyselé, slané a hořké. Neptun byl domovem Péťy Lukáška, který si pro vesmírné cestovatele připravil zapamatovávání a poznávání všech možných souhvězdí. Mezi těmi všemi planetami neustále přelétala kometa, na které se pohupovaly Pája s Jančou…ty měly připraven speciální úkol, neboť nebylo snadné kometu „na obloze“ najít...
Návštěva každé planety i komety byla vždy zapsána do pasu, který měl u sebe každý správný vesmírný cestovatel. V cíli byly tyto pasy vyhodnoceny a pokud vesmírný cestovatel nevynechal ani jednu jedinou zastávku v celém vesmíru, vybojoval si řád Zlaté čarodějnice. A protože Společenstvo Zlaté čarodějnice bere ohledy i na ty nejmenší, kteří „neobletěli na koštěti“ všechno, odměnilo je také. Na oslavu velkého triumfu všichni cestovatelé zpečetili svůj vstup do Společenstva demonstrativním spálením vlastnoručně vyrobeného koštěte na důkaz toho, že jsou ochotni obětovat vlastní věc. Po společném spálení košťat se opékaly buřty u táboráku, zpívalo se a hrálo, dokud nás ještě teplo hřálo... Povídalo se a hrály se společné hry. Musím vám říct, že schovku o třiceti hráčích jsem do té doby nikdy nezažila!
O třešničku na pomyslném čarodějném dortu se postaral pater Hojný, který neočekávaně „vykouzlil“ ze svého rukávu skutečný hvězdářský dalekohled a tak jsme díky němu mohli také nahlédnout do skutečného Vesmíru. Všichni se kolem dalekohledu sesypali a chtěli se podívat, jak to tam nahoře vlastně vypadá…někteří se k dalekohledu tlačili v domnění, že uvidí slet čarodějnic a tak se vytvořila dlouhá fronta jako kdysi na pomeranče. Vytrvalejší šťastlivci si pak mohli o trochu přiblížit i opravdový vesmír, který máme ve svých srdcích.
Díky Bohu za to, byla to všechno nádhera! Těšíme se zas na příští rok.
Klára a Monča
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.