Setkání s paterem Františkem Petríkem na faře

Večer jsme zahájili mší, kterou sloužil p. Martin Lanži.
Mše byla v doprovodu kytar, zpěvu a nového nástroje "Klíčohra".
Celá mše proběhla v poklidu a stejně tak se chystal i večer. Připravili
jsme místnost farní knihovny tak, aby se tam vešel nejméně čtyřnásobek
našeho běžného počtu. Mezitím další část mládeže seděla před farou a
Postupně, jak přijížděli další mládežníci z okolních farností se začala
soustředit pozornost do knihovny, kde kolem 20. hodiny začal program.
Nejdříve nás pater Petrík seznámil se svou činností v různých farnostech
a s jeho předmanželskými přípravami, díky kterým má tak bohaté zážitky.
Pater Petrík měl tedy promluvu na téma "manželství" a postupně s námi
začal probírat význam manželského slibu a jeho důližitost.
Slova "...odevzdávám se tobě a příjmám tě..." znamenají plné
odevzdání jednoho druhému. Nikdo není dokonalý, ani my ne...a proto
já se ti odevzdávám se všemi svými chybami, které mám a stejně tak i
tebe přijímám se všemi tvými chybami. Pater Petrík tuto část doplnil
příhodou, kdy jeden večer slyšel z křoví prý neuvěřitelné vyznání lásky:
"Zlato, já tě žeru!" - a dodal, že je to opravdu výstižné... "Já tě žeru i se
všemi těmi chlupy, které mě škrábou a vzpříčí se mi v krku", řekl.
To, že se odevzdává jeden druhému znamená, že jsou navzájem jedno
tělo i jedna duše...a tak má vypadat vztah manželů...
Dále slova "...slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost..."
jsou v celém manželském slibu ta nejdůležitější. Totiž tyto tři věci jsou
na sobě životně závislé a často se stává, říkal pater Petrík, že se jedno
po druhém může začít vytrácet. Většinou to prý bývá nejdříve úcta. Když totiž přestávám mít úctu k tomu druhému, moje láska k němu
také slábne až se docela vytratí...a když toho druhého nemiluji a nemám k němu ani úctu, pak tu není důvod k věrnosti...a tak se
postupně sesype celý vztah i manželství. Pater Petrík správně apeloval na nás mladé, abychom si sebe navzájem vždy vážili nejen ve
vztahu chlapec & dívka, ale i v přátelství (i když ne tak doslova).
Dále "...že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti..." tato slova znamenají závazný slib, že se o toho druhého budu starat v nemoci i ve zdraví, že ho nikdy neopustím, že při něm budu stát vždy až do smrti... . To vkládá mezi manžele důvěru. To vše, co bylo doposud zmíněno, je tolik závazný slib, že je téměř nesplnitelný. Přijdou i zlé časy, kdy budou manželství ohrožovat různé věci a člověk není tak silný, aby to sám zvládl... ...proto slova "...k tomu ať mi pomáhá Bůh..."  tento celý manželský slib uzavírají s tím, že Bůh je nejen ten, který je stejně jako církev svědkem stvrzení tohoto manželství, ale je i ten, kdo  má tu moc, pomoci manželům dodržet tento manželský slib.

Během této velmi zajímavé a poutavé promluvy všichni poslouchali se zaujetím patera Petríka,  který svá poučná slova prokládal i vtipnými a nezvyklými příhodami z jeho příprav k manželství.  Po této části, kdy se probíral manželský slib a některé situace z manželství, byla menší přestávka na občerstvení a také jsme hráli zajímavé společenské a seznamovací hry. Při nich jsme se navzájem více poznali a spřátelili se tak. Poté se přešlo k dotazům, které někteří psali na malé papírky a vkládali je do malé krabičky. V dotazech se objevily nejenom otázky na téma vztahů v manželství, ale i spousta osobních dotazů přímo na patera Petríka. Tím jsme se také spřátelili i s paterem Petríkem. Celý večer byl hrozně poučný a zajímavý. Zjistili jsme, že se vyplatí ve vztahu se třeba obětovat nebo odevzdat se druhému plně do rukou. Že by se člověk někdy měl zapřít a někdy zase ne. Že bychom ale vždy, když už si nevíme se vztahem i s něčím jiným rady, že se máme modlit k Pánu Bohu a nebo přijít za paterem Petríkem, který sám říká:

"Pán Bůh nás má rád jako své děti...a cožpak by dal otec svému synovi hada, když ho prosí?"

Myslím si, že hodně mladým lidem, kteří ten večer poslouchali patera Petríka, zůstalo v srdci i v mysli hodně vzpomínek a potřebných

rad do života i do manželství. Díky Bohu a pateru Petríkovi za ně.

Monča Čiháková