Mikulášská besídka s Křemílkem a Vochomůrkou

„Zdá se, že je krásný den. Podívám se,
co ukazují naše hodiny s jednou ručičkou? Jů, už
jsou na začátku zimy, zima je tady! Vochomůrko,
vstávej!“ Křemílek budí Vochomůrku a ujišťuje
se, že se probudili právě včas na setkání s dětmi
a s Mikulášem. Je to tak. Orlovna je plná dětí,
jejich rodičů a prarodičů, kteří přišli společně
oslavit svátek svatého Mikuláše. Skřítkové je
přivítají a už se nedočkavě ptají - kdo to vlastně
Mikuláš byl? I zeptali se nejprve dětí a pak taky
Marušky, která skřítkům slíbila, že jim o něm něco
více poví. Vystoupila na jeviště a začala vyprávět
a na jevišti se začal odehrávat příběh ze života
svatého Mikuláše. Všichni sledovali, jak daroval
tajně otci tří dcer peníze, aby je nemusel prodat
bohatým pánům, jak ho kněží z Božího vnuknutí
zvolili biskupem a jak byl i jako biskup vzorem
lásky, dobroty a štědrosti. Jeho srdce hořelo velkou
vírou, i jeho slova mocně působila, protože každé
slovo evangelia sám poctivě žil. Dobrých činů
vykonal mnoho, tolik, že to ani tetky na trhu
nestačily vypovědět. Křemílkovi a Vochomůrkovi
se to tak zalíbilo, že se rozhodli rovnou zkusit být
jako svatý Mikuláš a obdarovat někoho, udělat
radost. A hned se rozhodli, že obdarují samotného
Mikuláše... Vydali se do lesa a na paseku za svými
přáteli poradit se, co by jim samotným udělalo
radost, aby se podle toho mohli rozhodnout,
jaký dárek pro Mikuláše připraví. Veverce Terce
udělali s dětmi velikou radost tím, že jí pomohli
sesbírat houby a oříšky na zimu, za to od ní
dostali pytlíček oříšků a hub pro Mikuláše. Pak s
maličkou vílou kreslili každý svůj vlastní obrázek
pro Mikuláše. Tím se trošku unavili a tak byli rádi,
když potkali babičku, která jim vyprávěla krásnou
pohádku o sedmero krkavcích. Krkavci byli ve
skutečnosti zakletí bratři odvážné Bohdanky, která
je vysvobodila tím, že jim sama utkala košile,
na které od nich dostala jen lněná semínka a
musela přitom stále mlčet. Ve staré vrbě, kde
bydlela, ji našel princ a tak se mu zalíbila, že ji
vzal s sebou na zámek, kde snesla i příkoří od jeho
vypočítavé sestry. Košile dokázala došít, bratry
zachránila a sama získala svou rodinu. Křemílek
s Vochomůrkou se občerstveni vydali na cestu dál
a díky cvrčkovi je napadlo, že se společně s dětmi
naučí písničku, při které se ukazuje, co se zpívá, a
pak ji předvedou Mikulášovi jako poslední dárek.
Hned jak se ji naučili, zaslechli tenoučké zvonění
z oblaků... Všem se zatajil dech... Přicházel
Mikuláš... A nebyl sám, dva andílci s košíky plnými
dárečků stáli vedle něho, a ten třetí se vznášel v
oblacích nad nimi. Mikuláš děti ujistil, že vidí, jak
se snaží být dobré, pomáhat doma. Ví, že jim to
i někdy nejde, ale důležité je, že se snaží. Taky
si pro ně za odměnu něco připravil. A Křemílek s
Vochomůrkou mu s dětmi také předali své dárky,
které mu udělaly velkou radost. Mikuláš pak
obdaroval všechny děti. Řekl také, že se mu líbilo,
jak se ho snažili s Křemílkem a Vochomůrkou
napodobovat a navrhl, co ještě můžou udělat
– nenechat si balíček od něho jen pro sebe, ale
jednu věc z něho darovat někomu dalšímu, a tak
předat radost dál. Všichni nadšeně souhlasili, že
to udělají. Po té se Mikuláš rozloučil. Křemílek
s Vochomůrkou se s dětmi rozloučili také a běželi
dát něco ze svých dárečků svým kamarádům
v lese. Na cestu jim zněly příjemné tóny písniček
v podání zpěváků a hudebníků Scholy Hlineckého
spolča, která doprovázela celý program.

Veliké díky patří všem, kteří se
jakýmkoli způsobem na této akci podíleli nebo ji
podporovali– dětem a mládeži hlinecké farnosti,
jejich rodičům, duchovní správě farnosti, členům
organizací Orel, SHM, Junák a samotným
organizacím Orel a SHM za podporu a i všem
ostatním! Vždyť rozdávat radost je poselstvím
sv. Mikuláše a můžeme věřit, že se nám to v tomto
díle díky Bohu společně podařilo.
Ani tím ale rozdávání úplně neskončilo,
další týden v neděli navštívil Mikuláš i Dům
s pečovatelskou službou v Hlinsku. Nejprve paní
doktorka Ptáčková přivítala obyvatele domu
ve společenské místnosti. Děti a mladí zahráli
příběh o svatém Mikuláši. Ten pak zkontroloval,
jestli byli všichni hodní a rozdal dárečky. Nakonec
si všichni společně zazpívali několik koled.
Po rozloučení s Mikulášem obyvatele DPS čekal
ještě zajímavý fi lm. Když jsme odcházeli, říkali
jsme si, že to bylo milé setkání.

Klára Malá

Začátkem prosince jsme se zúčastnili
se synem Mikulášské besídky v Orlovně, kterou
pořádalo SHM, Orel a farní mládež Spolčo. Její
organizace byla pro mě milým překvapením.
Strávili jsme velice příjemné odpoledne citlivě
připravené tak, aby zaujalo pozornost i těch
nejmenších dětí (mému synovi je 2,5 roku).
Křemílek a Vochomůrka mile provázeli
celým programem: děti sbíraly ořechy a houby
pro veverku, která se pak rozdělila s Mikulášem,
kreslily obrázky pro Mikuláše a naučily se pro
něj i písničku. Poznala jsem, že bylo dětem
jemně sděleno, že nemohou jen brát, ale že je
důležité umět se i rozdělit. Pěkná byla i pohádka
o Sedmero krkavcích, kterou secvičily a zahrály
děti z farnosti a nesmím zapomenout na pěkné
písničky, kterými doprovázela program hudební
skupina. Vyvrcholením odpoledne byla pak
návštěva Mikuláše s anděly a následná nadílka
dětem. Tolik rozzářených dětských očí jsem už
dlouho neviděla!
Chtěla bych touto cestou poděkovat
všem organizátorům tohoto odpoledne za jejich
citlivý přístup k dětem. Tolik lásky a dobré vůle se
v dnešní uspěchané době hned tak nevidí. Zároveň
doufám, že se můžeme těšit na další podobnou
akci.
Marie Pospíšilová
Maminka Honzíka ze Srní